Co dělat, když zabloudíte uprostřed noční džungle, kde není žádný signál, žádné veřejné osvětlení a téměř nulová civilizace? Jak chutná tradiční kostarická snídaně a proč místní bydlí v domech, které mají zamřížovaná okna bez skel? Jak přežít závěr dovolené v bolesti a bez zázračné růžové pilulky?

Druhá část našeho putování po Kostarice pokračuje, v této kapitole se podíváme na pobřeží Pacifiku, zavítáme do nejstaršího pralesa, přebrodíme řeku plnou krokodýlů a nakonec absolvujeme 16km trek v tropickém dešti. Jo a ještě oblídneme pár lokálních lékáren.

Deník z Kostariky - další zážitky dvou Čechů ve Střední Americe

9. den - Coco (Lucy)

Pátek třináctého dneska platí dvojnásob. Nejdříve mě počůrala veverka, co byla na stromě a já zrovna pod ním. Pak mě popálila medúza v Tichém oceánu a nakonec mě šváb vyhnal z vlastní postele. Jo a ten varan se taky na mě skoro chystal, kdyby se jen bál o trochu méně než já :D Takže vlastně takový živočišný den.

Odpoledne jsme strávili na vedlejší pláži Hermosa, kde poprvé smáčíme tělo v Pacifiku. Pocity? Nádhera, krása, pohádka, ráj na zemi. Nic krásnějšího neexistuje. Až na tu medúzu. Tu pálivou bolest nepřeju nikomu. Už tam nikdy nevlezu.

Playa del Coco, tak se jmenuje naše destinace na Pacifickém pobřeží. Máme zde ubytování v příjemném hotelu přímo u pláže, takže z terasy koukáme rovnou na vlny. Škoda, že na pokoji nemáme klimatizaci.

Info: v restauracích nemusíte platit žádné dýško, ceny jsou totiž automaticky navýšeny o 10-20 % a platíte nejen spropitné číšníkovi, ale také automatický "bakšiš" majiteli restaurace :D

Zděšení: zapomněli jsme na Rio Celeste! Nejkrásnější vodopád na Kostarice.

10. den - Den na pláži

Lážo plážo - takto bychom popsali dnešní den. Je třeba si taky dopřát nějaký odpočinek, takže dneska se válíme. Ráno vyzkoušíme tradiční kostarickou snídani - míchaná vajíčka, pečený banán a rýže s fazolemi. Kombinace ideální na po...zorování vlnícího se oceánu :-)

Off-road jízdou se snažíme dojet na Playa Penca, ovšem cesta je natolik rozbombardovaná, že jsme nuceni auto nechat asi 1,5 km od pláže. Ale nejsme jediní, prostě ten, kdo nemá auto 4x4, má smůlu...ale zato parkování zadarmo. Zbytek cesty pokračujeme tedy pěšky v pekelných teplotách až dorazíme na nádhernou pláž s bílým pískem. Tak tohle je ráj a ještě k tomu opět naprosté soukromí, žádná hlava na hlavě. Tady by se dalo dělat věcí....nerušeně.

Oběd zvládneme tentokrát ve fast foodu Subway...bo je třeba začít šetřit a neplatit dvakrát dýško. Další naše plážová zastávka je na druhé straně a to Playa Ocotal. Tady je pro změnu totálně černý písek, spíš si připadáme, že chodíme po drceném uhlí, než po písku. Ale všechno má své kouzlo, tady jsou zase hezké kamenité útesy a spousta malých krabíků. A jeden varan.

Večer strávíme na hotelové terase s pravidelnou dávkou Corony (to je pivo, kdybyste nevěděli) v doprovodu hmyzoidní serenády. Romantika jak cyp. Množství alkoholu i repelentu značné.

Tip: vyzkoušejte pivo Corona s plátkem limetky...a už nebudete pít nic jiného!

11. den - Monteverde

Dneska nás čeká skoro 4h jízda do horské oblasti Monteverde. Cesta je zpočátku po dálnici, kde je úplně normální odbočovat doleva a co chvíli se objevuje přechod pro chodce a pobíhající prodejci různých cetek. Každé auto jedoucí po kostarické dálnici musí mít kvalitní brzdy a dobré stěrače. Oboje pro případ, že prodejce cetek neuskočí včas. Jo kostarické cesty neznají mezí :D. Po zhruba hodince jízdy dálnice končí a my se opět ocitáme na polní cestě plné šutrů, děr a výmolů, takže jedeme téměř krokem.

Ve vesničce Monteverde máme krátkou zastávku, ale i tak stíháme asi 10km trek v nejstarším pralese (Cloud Forest). Tady je to pravé deštné podnebí, jsme ve výšce 1500 m, podstatně se ochladilo, tak nezbývá nic jiného než vyhrabat dávno sbalené mikiny.

Zvířátka se nám úspěšně schovávala, takže kromě útočného hmyzu vidíme akorát pár ptáků a na konci túry jsme byli poctěni hlasitým opičím koncertem.

Ubytování máme v dřevěné chatce uprostřed totální džungle na okraji města. Tady dávají lišky dobrou noc...v našem případě tedy žáby, cvrčci a podobní hmyzové. Pan majitel nám zařídil 10% slevu v místní pralesní restauraci, čehož s radostí využíváme a necháme se hýčkat kostarickou kuchyní.

Info: Vřešťan pláštíkový je nejčastěji vídaným a hlavně slýchaným druhem opice ve Střední Americe...už to taky víme :-)

12. den - Crocodile bridge & Manuel Antonio

Řeka plná krokodýlů, tak by se dalo popsat jedno místo, které jsme dneska viděli. Vlastně jsme tudy jen projížděli, ale zastávku na Crocodile bridge jsme udělat museli. Na první pohled úplně obyčejný most přes řeku, ovšem když se člověk pořádně zaměří na přilehlé ostrůvky, může spatřit několik krokodýlů vyhřívajících se na slunci (v našem případě tu byly pouze 4 kousky, bo bylo zataženo :D)

Pokračujeme směr Manuel Antonio, kde jsme si rezervovali vstup do jednoho z nejnavštěvovanějších národních parků. Hned na začátku nás místní lanaří, ať si připlatíme za komentovanou prohlídku s průvodcem, my se ale přesvědčit nedáme (k naši smůle bohužel) a park si projdeme sami. Nejdříve jsme trochu zaraženi, že nevidíme žádná zvířátka - neměli jsme si přeci jen připlatit za toho průvodce? Nakonec se nám ale poštestí a nějakou zvěř přeci jen spatříme. Jsou tu ještěři, krabi, opice...a další opice. Jenom ten tukan se pořád nechtěl ukázat. Slyšíme tukany, nevidíme tukany. To nám dělají naschvál, potvory zobaté. Součástí parku je taky několik pláží ovšem jen pro statné plavce. Pokud milujete adrenalin ve vodě, toto místo si zamilujete. Vlny jsou tak obrovské, že spíš připomínají tsunami. Jedna taková nám spláchla i batohy :D.

Ubytujeme se u Rosmery, což je kostarická hodná babička. Pronajme nám část svého domku a pozve nás druhý den ráno na pravou kostarickou snídani k sobě do kuchyně. Ačkoliv nemluví ani slovo anglicky a my zase neumíme španělsky, naše konverzace probíhá rukama, nohama, talířema, nožema. Ale rozumíme si :D

Info: další zajímavá zkušenost byla návštěva kostarické lékárny, kde vám vydají silné léky od bolesti bez nutnosti lékařského předpisu a odborného překladu. Proč léky od bolesti? Protože Lucy rozbolel zub :-(. A to hodně. Jako fakt hodně moc.

13. den - Nauyaca Waterfalls - Uvita - Puerto Jiménez  (Dan)

Dnešním dnem začíná pořádný adrenalin, teda spíš dnešním večerem. Tak nejdříve popořádku - ráno se vydáme na moc pěkné vodopády Nauyaca, které jsou cestou do Uvita. K vodopádům vede asi 4km trek, který si opět vychutnáme v náramném tropickém klimatu. Zato se skvěle odměníme koupáním v kaskádových vodopádech. Jsou to jedny z nejhezčích vodopádů na Kostarice.

Oběd si dáme v městečku Uvita, kde máme krátkou zastávku před cestou do Puerto Jiménez. Původně jsme chtěli na pláž, ale silnice tu jaksi nevede, tak si vybereme první pěkný bar po cestě. Je tu spoustu řvoucích Ara papoušků, řekl bych, že zrovna mají velmi bouřlivou debatu...a nebo nás pomlouvají.

Večer přijíždíme do Puerto Jiménez, kde máme rezervované dvě noci v soukromém apartmánu. A tady nastává první problém - navigace nás zavede do totální prd....ehm...buše, kde je tma jak v prd....ehm....pytli, žádný signál a to datový ani telefonní. Cesta, která byla 9 km dlouhá nám zabrala hodinu díky kvalitně rozbité silnici. Opravdu nekecám, kdybychom nebyli připoutaní, vyletíme z auta za jízdy. Musíme se dvakrát doptávat místních, kam vlastně máme jet, nakonec dojedeme ke správnému domku, kde si máme pomocí kódu otevřít schránku s klíči. A tady nastává druhý problém, protože daný kód nefunguje. Zkoušíme různé varianty, lomcujeme se skříňkou, ale prostě nefunguje nic. V tomto okamžiku mi ani nevadí, že mi na noze sedí ta největší žába, jakou jsem kdy viděl. Je jedovatá nebo není? Něco většího se hýbe ve tmě v buši. V tom okamžiku tyto drobnosti neřešíme. Majitelka domu je na dovolené v Evropě a dala nám pouze nějaké telefonní číslo na sousedy, kterým máme volat v případě výskytu problému. Jako kdyby tušila, že přesně toto nastane. No jo, ale jak máme volat, když tu není signál :D. Po chvilce se stane zvláštní věc. Z totální tmy uprostřed džungle se vynoří bílé světlo a míří k nám. Místní motorkář. Podaří se nám ho zastavit a prosíme o pomoc (rukama nohama neb nikdo nezná druhou řeč). Co dělal sám uprostřed džungle a v noci raději nechceme vědět. Tak nám zkouší volat na poskytnuté číslo, ale ejhle - volané číslo neexistuje. Paráda třetí problém je na světě, a tak nám nezbývá nic jiného, než se vrátit zpátky do Puerto Jiménez a shánět jiné ubytování. Náš slovník v tom okamžiku nezná mezí. Naši "dobrou" náladu vylepšuje fakt, že se musíme vrátit zpátky 9km stejnou cestou. Ano, přesně tou cestou, která nás cestou sem skoro stála nervy a tlumiče. Po hodině "luxusní" jízdy jsme u cíle. V duchu žadoním o alkohol.

Nakonec seženeme snad poslední volný hotel na nejrušnější ulici ve městě, kde zrovna probíhá karaoke večer...no co se dá dělat, lepší než spát v autě uprostřed žabí džungle. Ráno budu litovat, že jsme nezůstali v džungli 😊

14. den - Corcovado hiking tour

Po probdělé noci o pár hodinách spánku nás čeká nejnáročnější pochod v tropické džungli. Budíček v pět hodin ráno, protože máme domluvený trek v národním parku Corcovado. Potkáme se s průvodkyní Carolinou a společně se přesuneme na pobřeží Carate, kde začínáme celodenní túru. Cesta sem vede opět prima nezpevněnou a rozbitou cestou, dokonce několikrát přejíždíme přes řeku a leje jako z konve. Nic, co by nás odradilo, a tak se vydáváme na průzkum tropického pralesa. Trek vede podél pobřeží Pacifiku a Carolina nám vysvětluje, jaký je život v džungli. Průvodkyní dělá už 6 let a každý den nachodí až 25 km v džungli. Díky tropickému klimatu nám déšť vůbec nevadí, potíme se úplně stejně. Opět se několikrát brodíme přes řeku, pozorujeme opičky, coati, různé ptáky a konečně spatříme i vytouženého tukana a papoušky Ara. Jedny opice jsou pěkně agresivní, už na mě chtěly zaútočit, jak jsem je natáčela. Daly jasně najevo, komu tato džungle patří.

Celý trek měl dohromady 16 km a šli jsme jej skoro celý den. Byla to asi nejhezčí túra, co jsme tu zažili a asi i díky tomu, že jsme měli soukromou průvodkyni, která nás jednak navedla, kde je možné spatřit nějakou tu zvěř a jednak měla teleskopický dalekohled, díky kterému jsme viděli život vysoko v korunách stromů.

Večer se dopravíme zpátky do našeho skvělého hotelu v Puerto Jiménez a už se těšíme na další karaoke noc :D

15. den - přesun zpět do San José

Náš poslední den jsme strávili většinou v autě na cestě do San José. Cestou jsme si opět udělali krátkou zastávku v městečku Uvita, kde jsme ještě stihli projít jeden národní park, tentokrát Marino Ballena. Tady jsou obrovské pláže a je tu prý možno pozorovat velryby. No my jsme akorát nachytali další bronz, nachodili 5 km po pláži a kousek ještě malou džunglí.

Pak už nás čeká celkem nezáživná cesta v kolonách až do San José, kde úspěšně vrátíme auto a najdeme ubytování, tentokrát v korejském hotelu :D.

Já si dám ještě jednu cestu do lékárny, protože bolest zubu se stupňuje a právě mi došel Brufen z domácích zásob...

Tip: míváte často respirační nemoci? Jeďte do Kostariky. Během dvou dnů se zbavíte všech problémů spojených s průduškami, plícemi, nosohltanem. Místní klima je celkově pro respirační nemoci jako sanatorium.

Tip 2: chcete-li si toto nabyté zdraví udržet, nevracejte se domů.

A co dalšího jsme na Kostarice zažili? To se můžete dozvědět na plánované cestovatelské přednášce letos na podzim :-)

Kostarika v (našich) číslech:

• 14 h letu

• 8 h časový posun

• 15 dní v tropech

• 6 navštívených provincií

• 9 shlédnutých národních parků

• 2 500 najetých km

• 100 nachozených km

• 999 999 komárů

• hektolitry potu

• 4 brufeny

• 2 něco silnějšího jak brufeny