Koronavirová psychóza aneb Jak se nezbláznit v karanténě (1. část)
Taky už vám z toho sezení doma začíná hrabat? Bojíte se vyjít ven, že na vás někdo kýchne? Nebojte, zase bude všude dobře, doma nejlépe!
Už jsou to čtyři týdny, co jsme "zavřeni" v karanténě kvůli koronavirové pandemie. Nemůžeme cestovat, zajít si zasportovat, do kina, na nákupy nebo třeba na kávičku s přáteli. Nemůžeme ani do hospody! Panebože už mi dochází víno v ledničce! Což je pro nás aktivní lidi trochu přes čáru a je dosti pravděpodobné, že až tahle patálie skončí, tak sice možná klesne počet nakažených virem, ale zato se začne zvedat počet pacientů v blázincích.
Umím si představit, že někdo sedí u televizní či počítačové obrazovky, mí kolegové zcela jistě od rána do noci programují, jiní zase zahradničí na svých záhoncích, ale my aktivní děti z paneláku, co jsme zavřeni mezi čtyřmi zdmi, potřebujeme zkrátka na vzduch. Proto jsem se rozhodla dny v karanténě trávit téměř stejně aktivně v přírodě jako běžně jiné dny, jediným rozdílem je to, že musím nosit roušku na hubě a vyhýbat se místům, které mají charakter podobný jako Václavské náměstí. Ikdyž i ten Václavák je teď liduprázdný. Mám takové tušení, že letošní dovolenou strávím v té naši zemi České, a tak jsem začala objevovat místní louky, lesy a pastviny, kde už si pomalu vyhlížím nějaký ten "plac" pro stan a táborák.
Jak přežít karanténu a nezbláznit se? V tomto článku budu postupně popisovat některé své příhody a trasy z každodenních procházek v přírodě - tu nám totiž nezakázali. Ukážu vám, že se dá žít v karanténě a zároveň aktivně fungovat a nepanikařit. Pokud ovšem nejste typ na přírodu, tak už asi dále nečtěte a raději si pusťte Netflix. Brzy vyjde nový film Nespoutaný koronavirus od Quentina Karantina...
To byl dneska den! Konečně jsem si sedla. Doteď jsem jenom ležela :D
Sobota 14. března (3. den v karanténě) - ještě nenosíme roušky
Karanténa? Zavřené hranice? Jste se zbláznili neasi. Tak přesně tohle se mi odehrávalo v hlavě, když nám vláda poprvé vyhlásila stav nouze a chystala se uzavřít hranice. "Lucie, budeš sedět doma na zadku." Vydržela jsem to 2 dny...
Třetí den jsem se vydala alespoň na procházku po Ostravě. Ne že by to byla trasa mých snů, ale přece jen výšlap na haldu Emu mi aspoň lehce připomněl, jaké to je šplhat do kopce. No, dobře, tak do kopečku. Zpáteční cestu jsem si prodloužila ještě kolem Slezskoostravského hradu až na cyklostezku, která vede směrem na Frýdek-Místek. A troufám si říct, že jsem narazila na pár uliček, kde jsem v životě nešla...třeba kolem krematoria :-)
Trasa: Halda Ema -> Slezskoostravský hrad -> Karolina (10.6 km)
Neděle 15. března (4. den v karanténě) - je nádherné azuro
Dneska poslední den před uzavřením hranic, a tak ještě třeba trošku poškádlit pány policajty a vyrazit podél státní hranice ze Starých Hamrů na Švarnou Hanku a Gruň. Trasu začínáme ve Starých Hamrech od pomníku Maryčky Magdonové a hned ze začátku si vystoupáme krpál k rozcestníku Svornolka a odtud zase dolů na zastávku Černá. Po zelené trase Cyrilometodějskou stezkou do údolí Černé až na Švarnou Hanku. Až doteď jsme nepotkali ani jednoho turistu, zato jsme několikrát narazili na policejní hlídky, které chystaly zátarasy na hranicích se Slovenskem. Trasa vede většinou lesem a místy podél státní hranice. Občas se nám odkrývají krásné výhledy na okolní Beskydy a dokonce i vzdálené Tatry. Od Švarné Hanky už pak jdeme známou magistrálou na Gruň a zpátky do Starých Hamer.
Trasa: Staré Hamry - škola bus -> Černá bus -> údolí Černé -> Švarná Hanka -> Gruň -> Janikula -> Staré Hamry (17.5 km)
Středa 18. března (7. den v karanténě) - stále nemám roušku
Ode dneška vláda nařídila nošení roušek. No jo, ale kde ji jako sehnat, když jsou všechny vyprodané. Doma nešiju. No nic, musí stačit nákrčník aneb nějaký pytel si dám přes hlavu. Vyrážím směr Palkovické hůrky a Kubánkov. Auto zaparkuji u domu včelařů v Chlebovicích a vydám se na procházku do lesa přes Holý vrch až na Kubánkov. Zpátky jsem se chtěla ještě stavit k rozhledně Panorama, ale nemohla jsem se nabažit pozorováním západu slunce. Raději se vydám stejnou cestou rovnou k autu, protože se začíná stmívat a já nemám ráda lesní očička.
Trasa: Chlebovice -> Palkovické hůrky -> Kubánkov (9.3 km)
Čtvrtek 19. března (8. den v karanténě) - kolem Ostravice s rouškou
Mám roušku! Pěknou, s láskou ušitou, asi z povlečení. Tímto děkuji mé skvělé kamarádce, která mi zachránila půlku života v karanténě. Druhou půlku mi zachraňují zásoby vína :-) Tak co s načatým dalším dnem? No třeba vyzkoušet tu roušku, a tak se vydám opět kolem řeky Ostravice a světe div se, všichni lidi mají stejné náhubky. Společně to zvládneme! Fotku tu žádnou nemám, bo v Ostravě už není, co fotit.
Trasa: Dolní oblast Vítkovice -> kolem Ostravice a zpět
Neděle 22. března (11. den v karanténě) - procházka v Kravařích
Tuhle trasu mi navrhla kamarádka z Kravař - zato jsem ji upekla žemlovku. Obvykle se spolu vydáváme do hor, ale v době koronavirové jsme si daly rouškovanou procházku přes Koutské a Zábřežské louky v Kravařích. Tiše ji závidím, že má takové možnosti kousek od baráku, zatímco já vymýšlím, kam se vytratit z města. Život na Prajzké není vůbec špatný.
Trasa: Olšinky - Kravaře -> jezero (8 km)
Středa 25. března (14. den v karanténě) - Smrk po práci
Tak karanténu nám prodloužili, to se dalo čekat, a tak nezbývá než doufat, že to brzy skončí. A k tomu všemu nám nařizují chodit jenom po dvou. Ještě že tak, protože po čtyřech si to teda neumím představit! Za normálních okolností bych se po práci vydala na Lysou, ale dneska raději ukecám kolegu a vypravíme se na sousední kopec Smrk. Auto necháme u cesty u přehrady Šance a vydáme se po žluté trase nejdříve pod Malý Smrk a pak až na vrchol Smrku. Cestou nahoru potkáme asi 3 lidi, takže nasadíme roušky a obloukem se jim vyhnem. Na vrcholu se prostřídáme s jinou dvojicí turistů a dolů už se opět vydáme po dvou...
Trasa: Ostravice - od Šance -> Smrk (9.5 km)
Čtvrtek 26. března (15. den v karanténě) - Palkovické hůrky 2
Už mi ten home office leze na palici. Ráno vstanu, přejdu do obýváku, zapnu počítač, projdu se do kuchyně, uvařím čaj, přesunu se na gauč a tak pořád dokola...odpoledne vyjedu opět do Chlebovic a vylezu si na tu rozhlednu, kterou jsem minule nestihla. Nahoře opékají špekáčky! Mňááám...jenže doba koronavirová zakazuje se družit, a tak utřu slinu a pokračuji dál na vrcholek Kabátice. Cestu zpět si zvolím přes NS Hůrky a pak po cyklostezce zpět k domu včelařů.
Trasa: Chlebovice -> rozhledna Panorama -> Kabátice -> Chlebovice (6 km)
Pátek 27. března (16. den v karanténě) - romantika v Polance
Když v životě najdete spřízněnou duši, tak zjistíte, že vám ta karanténa zas tak nevadí. Není nad romantickou procházku při západu slunce u Polaneckých rybníků. A vida, nebyli jsme jediní, koho to napadlo, protože rouškama se to tu jen hemží. Hezky pozdravíme "Buongiorno" a hned je tu lidí méně :D Naštěstí cestiček tady je tolik, že si můžeme vybrat i takové, kde není ani noha. Procházíme les s medvědím česnekem, louku s jedním stromem uprostřed, kolem rybníků s labutěmi a nakonec trochu "na rebela" zakázaným územím...no romantika jak cyp.
Trasa: Polanka - Na Honculi -> Polanská niva -> kolem rybníků (11.5 km)
Sobota 28. března (17. den v karanténě) - útěk do Beskyd
Další víkend v karanténě před námi. Co budem dělat? Jednoznačně volíme variantu úniku někam do Beskyd, tentokrát na Bílou. Auto necháme u restaurace Japaka a vydáme se po modré značce směrem na Bobek. Nahoře se sice potkáme s dalšími skupinami turistů, ale všichni poctivě dodržují rozestupy a nedruží se. Dáme si drobnou svačinku a pokračujeme po červené k rozcestníku Hluchanka. Odtud pak dolů do Údolí Velké Smradlavy, kde se také nachází sirný pramen. Smrdí to tu jako zkažená vajca. Po zelené značce dojdeme zpátky k autu.
Trasa: Bílá -> Bobek -> Hluchanka -> Údolí Velké Smradlavy (14 km)
Pondělí 30. března (19. den v karanténě) - Ondřejník lysejník
Dokonce i na Ondřejník se dá vylézt cestou, kde nikdo nechodí. Je to neznačená trasa z Frýdlantu nad Ostravicí a sice nahoru jdete pěkným krpálem, ale máte jistotu, že tama moc bláznů nepůjde. Na vrcholu se teda do lesa bohužel neschováte, protože stromy byste tady spočítali na prstech jedné ruky. Dokonce i břízový panáček, co by symbol vrcholu Ondřejníku vyfasoval roušku.
Trasa: tajná (8.6 km)
Čtvrtek 2. dubna (22. den v karanténě) - Jistebnické rybníky podruhé
Po práci legraci aneb Lucy se šla projít z Polanky do Jistebníku podruhé. Opět musím poděkovat skvělé aplikaci mapy.cz, která mi ukázala spoustu neobjevených cestiček v česnekovém lese nebo mezi rybníky. Nasadím sluchátka do uší, pustím si své oblíbené songy a zcela ztrácím pojem o čase. Trasu jsem si tentokrát prodloužila až na Jistebnické nádraží a cestu zpět jsem zvolila po cyklostezce. Posledních 5 km skoro běžím, v dálce spatřím krávy, pak zjistím, že to jsou srnky...no hlady už asi nevidím. Chtěla jsem se stavit do Lidlu, ale zrovna tam mají Italský týden...
Trasa: Polanka -> Jistebník (přes Blücherův les,15 km)
Pátek 3. dubna (23. den v karanténě) - Šilheřovice bunkry
Krátká, ale také velmi poklidná a nenápadná procházka v Šilheřovicích v okolí Černého lesa. My jsme si vyšli k večeru z ulice Sokolské směrem do areálu opevnění Darkovičky. Cestou narazíme na několik vojenských bunkrů a taky se projdeme kolem slavného anglického domku, kde se natáčel film Tmavomodrý svět.
Trasa: Šilheřovice Sokolská -> NS Šilheřovice -> Bažantnice rozc. (5 km)
Sobota 4. dubna (24. den v karanténě) - jděte do háje
Jedeme do Háje! Ty bunkry se mi nějak zalíbily, a tak najdeme další lesní cestu v Háji ve Slezsku. Hájeckým chodníčkem vycházíme směrem na Ostrou hůrku a tady si odbočíme na mini kopeček, kde se nachází památník odboje Slezského lidu. Druhou část trasy pak sejdeme k Hrabyňce a zase si vystoupáme nahoru na Padařov. Tady se třeba nachází dělostřelecký nebo pozorovací srub a spousta dalších vojenských bunkrů. Jedinou nevýhodou je, že k poslednímu bunkru se nedostanete, protože je to střežený objekt, takže se musíte vrátit kousek stejnou cestou. Zpátky tedy po žluté směrem na Čertův mlýn.
Trasa: Ostrá hůrka -> Padařov -> Čertův mlýn (11 km)
Neděle 5. dubna (25. den v karanténě) - jsem nepoučitelná
Dneska jsem si dala svůj oblíbený okruh pod Kněhyni. Trasu začínám z Horní Čeladné od kaple, většina cesty je neznačnou stezkou až na Kněhyni sedlo. Obvykle tudy skoro nikdo nechodí a dneska tomu nebylo jinak. Dolů se vydáme už klasicky po červené značce. A tady nastává první problém. Nemám nesmeky. Jo doma jim je dobře. Držka sem, držka tam, už toho zajíce mám! "Lucie, Lucie, ty jsi nepoučitelná. Copak nevíš, že v zimě bývá na horách ledovka?" Posbírám, co ze mě zbylo a pokračuji dál najít kamarádku, kterou jsem už taky nějakou chvíli neviděla...
Scházíme poslední úsek, kde ignorujeme značku zákazu vstupu, a tak nastane druhý problém, když zjistíme, že tady chybí kus cesty :-) No nic i s toutu prekérkou si poradíme a nakonec se konečně dostaneme zpátky k autu. Tak tohle byl adrenalin, čéče! Po příjezdu domů přijde problém číslo tři - rozbolí mě koleno a do rána už nechodím...
Trasa: Horní Čeladná - kaple -> Kněhyně sedlo (16 km)
A jak to všechno dopadne? Počkejte si na 2. díl tohoto článku.
To be continued...