Koronavirová psychóza aneb Jak pokračuje život v karanténě (2. část)
Víte, proč má Sněhurka už jen šest trpaslíků? Protože Kejchal je v karanténě :D
Roušku stále nosíme, koronaviru se vyhnout umíme. Už to trvá věčné časy, brzy si na home officu začnu škubat vlasy. Jojo a tak si tu žijeme, stále zavřeni v karanténě. Lituji všechny ty, kteří si nakoupili zásoby mouky a teď nemají droždí.
Já peču, vařím, smažím, dokonce uklízím místa, která jsem nikdy neuklízela, taky doma nacházím věci, o kterých ani nevím, že je vlastním! Na balkón jsem si pořídila plastové židle pro nabuzení pocitu, že sedím na zahradě. Takhle nějak pokračuje můj život v coro-karanténě.
I náš pes nafasoval roušku. Narozdíl ode mě, ona si aspoň může zajít do salónu :D Společně to zvládneme!
Středa 8. dubna (28.den v karanténě) - zatěžkávací zkouška kolene
Po posledním krkolomném výletu pod Kněhyni, kdy jsem si přivodila lehké zranění kolene, jsem si dala chvilku odvaz (asi tak 3 dny) než jsem se vydala na další průzkum terénu. Koleno mám zatejpované, v uších jehličky z akupunktury a bolest je pryč. Nic mě nezastaví! Dneska aspoň krátká procházka v Kunčicích pod Ondřejníkem.
Trasa: Kunčice pod Ondř. - rekr. stř. -> Kozlovice - u mysl. -> Magdalena (6.3 km)
Pátek 10. dubna (30.den v karanténě) - jsou tu Velikonoce
Původně jsem Velikonoce měla strávit mimo ČR, ale jelikož jsou stále zavřené hranice, tak jsme se vydali alespoň na Velkou Čantoryji, která se nachází na hranicích s Polskem. Dostavil se krátký pocit, že jsem v zahraničí, když mi přišla sms "Vítejte v zóně EU" :-) Trasu začínáme v Nýdku na náměstí a po červené stezce směrem nahoru až pod chatu Čantoryji. A tady se to lidma jenom hemží, takže rychle pryč. Najdeme si místo na louce, kde si vybalíme svačinu a po chvíli zjistíme, že ani tam nejsme sami...přijde za námi kůň, který se velmi nenápadně přibližuje stále blíž a blíž až jsme pochopili, že to, po čem jde, je naše svačina a moje bunda! Jo má dobrý vkus :D
Trasa: Nýdek náměstí -> Velká Čantoryje -> Beskydské sedlo (12 km)
Neděle 12.dubna (1 měsíc v karanténě) - to je třeba oslavit
Dneska je to přesně měsíc, co jsme v karanténě. Vyhlídky jsou zatím takové, že ještě nějakou dobu budeme. Ale co nás nezabije, to nás posílí, a tak si uděláme další výlet do Beskyd. Vyrazíme do Morávky, kde zahájíme prudké stoupání na Velký Lipový (999 m.n.n.). Uff, kdo to vymyslel? Já ne. Když máme to měsíční výročí přežití v karanténě, tak je čas na domácí dezert a kávičku. Pokračujem na vrchol Ropice (1080 m.n.m.) a pak přes Smrčinu na Kalužný (994 m.n.m.) Cestou opět pauzičkujeme a kámoška jako správná česká turistka, vybalí řízek a chleba :D Hm dala bych si, ovšem tak chytrá jsem nebyla. Poslední úsek procházíme údolím Slavíče a kolem přehrady zpátky na parkoviště do Morávky. V nohách máme 23 km. Šikovné děvuchy. Večer si na to připijem.
Trasa: Morávka -> Velký Lipový -> Ropice -> Kalužný -> údolí Slavíče (23 km)
Středa 15. dubna (35. den v karanténě) - Čavisov s nateklou hubou
Už mě zase bolí zub nezub, který kdysi byl moudrý, ale už před nějakou dobou odešel do věčných lovišť. A teď mi znova natekla tvář. To je nějaké znamení? Po tom, co jsem opustila zubařské křeslo s podezřením, že jsem možná hypochondr, raději vyrážím rovnou někam do lesa to rozchodit. A vida, bolest ustupuje. Dnešní trasa vede z Čavisova přírodním parkem, kolem Klimkovických sanatorií a zpět na Mezihoří.
Trasa: Čavisov -> Mezihoří -> Sanatoria Klimkovice - Okluk (10 km)
Sobota 18. dubna (38. den v karanténě) - čepované pivo a burger
To už se nedá vydržet. Já chci jedno čepované! Něco mi říká, že si dneska zajdeme vystát frontu do nějakého toho okýnka s výčepem. Dnešní den by se dal popsat jako gastronomický zážitek. Dopoledne se vydáme na procházku do Štramberka, kde se sice nevyhneme jistým davům dalších výletníků, ale zato se odměníme čepovanou Plzničkou a k tomu ještě zvládnu plněné Štramberské ucho. A když už jsme u toho rozmazlování, tak cestu zakončíme zastávkou v kiosku, kde se dorazíme labužnickým burgerem s trhanou krkovičkou. No toto!
Trasa: komplikovaná (4 km)
Pondělí 20. dubna (40. den v karanténě) - po Čeladné s kočárkem
Nařízení v karanténě říká, že máme chodit maximálně po dvou. Nás bylo dneska dva a půl. Skandál! Vyrazila jsem za kamarádkou na Čeladnou na tentokrát neobvyklou túru (pro mě) s kočárkem. A tak jsme se prošly směrem ke kravínu, kde mají vyhlášenou zmrzlinu. Překvapivě mají otevřeno, ale dneska to teplotně vypadá spíš na čaj se slivovicí než toto ledové pokušení. V dálce pozoruji krásný výhled na Lysou horu a už mi cukají nohy.
Trasa: okolí Čeladné (5 km)
"Nelez pořád do toho obýváku, ať ti nezevšední! Ten máme na dovolenou!"
Úterý 21. dubna (41. den v karanténě) - túra v Hrabyni
Už jsem dva měsíce na home office. Po karanténě bude polovina žen těhotná. No a ta druhá bude jenom tak vypadat. Teď nevím, co je horší :D Po dalším pracovním dni vyrazíme s kamarádkou do Hrabyně na lesní okruh od památníku přes údolí Ohrozimy. Cestou si stihneme povykládat všechny nové drby, které se za těch pár dní, co jsme se neviděly udály. Prostě ženy.
Trasa: Hrabyně - památník -> údolí Ohrozimy (11 km)
Čtvrtek 23. dubna (43. den v karanténě) - kurzabeit
Čtvrtek a já mám volno, snad placené. Krycí název "kurzabeit" říká, že nebudeme pracovat a vláda nám to zaplatí. Tak jo, počasí hlásí další "azuro den", a tak brzo ráno vyrážíme na hory do sousedních Jeseníků. Trasu si volíme z Červenohorského sedla, kde to jindy praská ve švech, ovšem dneska tu s bídou napočítám pět aut. Lidi žádní, jenom občas z lesa slyšíme zvuky, které si vykládáme tak, že asi nějaké zvířátko, ale medvěd určitě ne. Na vrcholu Keprníku (1423 m.n.m.) se vystřídáme s jednou rodinkou, zaujmeme jejich plac pro obědovou pauzu a už jsme tu zase sami. Cestu zpět si zpestříme výstupem na okolní kopec Vozka (1377 m.n.m.), kde konečně použiju nesmeky, které poctivě celou dobu tahám v batohu. Tady je totiž místy docela sněhová ledovka a jak se znám, o další kotrmelce nestojím. Už jsem se poučila z Kněhyně. Odměnou jsou nádherná panoramata s výhledem na Dlouhé stráně a Praděd.
Trasa: Červenohorské sedlo -> Trojmezí -> Keprník -> Vozka (16.5 km)
Pátek 24. dubna (44. den v karanténě) - světlo na konci tunelu
Tak to vypadá, že máme snad poslední víkend v karanténě a od pondělí už zase budeme fungovat skoro normálně. Ačkoliv se v tom vlastně nevyznám. Hranice jsou otevřené, ale cestovat se nedoporučuje. Obchody se pomalu otevřou, ale zkoušet oblečení si nemůžeme. Na jógu si zajít můžeme, ale roušku sundat nesmíme. A dneska všude píšou, že vláda chce prodloužit nouzový stav. Není to trochu na hlavu postavené? No nic, dost bylo chození, a tak se dneska vyhecuji na první cyklo projížďku. Namířím si to po cyklostezce kolem Ostravice přes Vratimov směr Paskov a zase zpět a nestačím se divit, když mi tachometr ukazuje 28 najetých kilometrů. Au, to bude bolet.
Trasa: Ostrava -> Paskov nádraží a zpět (28 km)
Neděle 26. dubna (poslední den v karanténě) - je to za námi
Poslední den v karanténě, asi. Pro mě ano. Já už se v tom vůbec nevyznám, co se teda může a co ne. Každopádně dneska 46. den corontény a venku je lidí jak opic. To je znamení, že se vše vrací do normálu :D Tak my si dneska vyrazíme projít Palkovické hůrky potřetí, tentokrát z Kozlovic. Stezku začneme po žluté trase směrem na vrchol Kubánkov (660 m.n.m.) a poté na známou rozhlednu Panorama přes kopec Kabátice (601 m.n.m). Pokračujeme kolem Kubánkova na Babí horu (619 m.n.m.) a pak lesní cestou přes horu Hradisko (507 m.n.m.) zpátky do Kozlovic. Něco mi říká, že zítra půjdu na Lysou...
Trasa: Kozlovice -> Kubánkov -> Kabátice -> Hradisko (17 km)
A to je vše přátelé. Já věřím, že další článek už bude zase o nějakém cestování, třeba jak objíždíme české kempy bez roušky :-)