Kanárské ostrovy: Útěk na dovolenou v době koronavirové psychózy

Taky jste se už vyskytli v situaci, kdy jste si řekli, že byste "někam" jeli, ale současná opatření vám to nedovolí? Nebo že vám to nestojí zato riskovat? Já vám tedy popíšu naši spontánní cestu na Kanárské ostrovy a posuďte sami, co stojí a nestojí zato a co nám ta dnešní koronavirová doba (ne)přináší...

Užitečné informace před cestou (aktuální pro únor 2021)

48h před odjezdem na Kanárské ostrovy musíte vyplnit příjezdový formulář, kde uvedete číslo letu a místa v letadle. Obratem vám přijde e-mail s QR kódem, kterým se prokazujete na letišti.

Formulář pro vstup na Kanáry: https://www.spth.gob.es/

Aktuální podmínky pro pobyt na Kanárech: zde

Rovněž 2 dny před odletem zajděte na covid testy. U nás jsme šli do kliniky SPADIA, výsledky byly ještě ten den večer, přišla sms a e-mail. Cena 1300kč. Testy po vás budou chtít na letišti před vstupem do letadla.

Na Kanárech jsme k testování využili laboratoř Red Canaria na Fuerteventura - Laboratorio Damián Trujillo. Výsledky přišly e-mailem druhý den. Cena je 85-95 €. Testy kontrolovali na letišti na Gran Canaria a rovněž i po příletu do Berlína.

Aktuální informace, kde a jak se nechat testovat je zde.

Seznam laboratoří na Kanárských ostrovech najdete zde.

Den 1. Odjezd na letiště do Berlína

Po menších peripetiích jsme si zařídili ubytování v Berlíně, a tak v pátek po obědě vyrážíme přes Polsko směrem na letiště Schönefeld. Sice nás všichni strašili, jaké jsou kontroly na hranicích, ale na vlastní kůži se přesvědčujeme, že tomu tak není. Polskem projíždíme bez jediné kontroly, nikdo nikde. Trochu nervozity se dostavilo těsně před Německými hranicemi, kde jsme opět čekali nějaký ten zádrhel, ale on žádný nepřišel, a tak spanile přejíždíme přes hranice a pelášíme dál. Přijíždíme k letištnímu hotelu, kde už lišky daly dobrou noc a jediné, co nám zbývá, tak se nějak dostat dovnitř a ubytovat se. Naštěstí moderní technika zafungovala a my se zvládneme ubytovat sami pomocí tzv. self check-in. Hurá jsme na pokoji! Dneska jsme se opět přesvědčili jak velkou sílu mají média, co se týče zastrašování a odrazování od toho, abychom se někam vydali...

Den 2. Přílet na Lanzarote

Ranní budíček ve 4h nebyl úplně ideální, ale co se dá dělat, když jinak to neletí. Z hotelu se přesouváme rovnou na terminál 5, kde jsme si předem rezervovali parkovací místo na parkovišti P56 (cena 29 € za týden). Zde necháme auto a jdeme hledat, ze které "gejty" to vlastně odlétáme. Procházíme přes kontrolu, kde po nás poprvé někdo chce příjezdový formulář (QR kód) do Španělska a negativní test. Do letadla musíme bohužel s rouškou, všude s rouškou. A tak si vychutnáme 5h let s respirátorem na papuli. Holt doba se mění.

Další rouškové překvapení nás čeká hned po přistání na Lanzarote. Jsme si totiž mysleli, že když u nás se rouška venku nenosí, tak to platí všude. No neplatí. Tady se náhubky nosí pořád, takže i venku. Na to jsme byli celkem rázně upozorněni místním obyvatelstvem. Ojej, no to bude opruz. A to není všechno. Z letiště se vydáme (půjčeným autem od cicar.com) směrem k ubytování, ale protože je ještě brzy, tak si to namíříme do nějaké restaurace na oběd. Konečně aspoň někde to funguje. No, ne zcela tak určitě. Restaurace tady sice mají otevřené, ale pouze ve venkovním režimu, takže dovnitř si nesednete. No co už, však je teplo.

K večeru se vydáme ještě na první menší trek a to do zátoky El Golfo, kde se nacházejí pozůstatky sopečného kráteru, a tak je tu spousta černých kamení a černé pláže. Pěkná podívaná je pak u jezera Lago Verde, které je netypicky zeleně zbarvené. Při západu slunce pozorujeme příliv a k tomu mega vlny Atlantského oceánu. Těžká to romantika.

Den 3. Výlet do národního parku Timanfaya a Los Volcanos

Jestli něco stojí zato vidět na Lanzarote, tak jsou to národní parky. My jsme se nejdříve vydali do tajemného Timanfaya, místo, kde se nenachází skoro žádná vegetace a krajina zde vypadá jako byste se ocitli někde na Marsu. Přístup do parku je přísně regulován, takže po svých se tam nedostanete. Tak jsme se vydali autem klikatou příjezdovou cestou LZ-67 do Montana del Fuego, odkud cesta pokračuje pouze s průvodcem. Při vjezdu do chráněné oblasti zaplatíte poplatek 12 € a v ceně je i 30min jízda autobusem. Za normálních okolností by součástí prohlídky byl také oběd ve vyhlášené restauraci El Diablo, kde vám jídlo připraví přímo na vulkanickém ohni. Jenže v době koronavirové byla tato atrakce přerušena, jak jinak.

Další naši zastávkou byl národní park Los Vulcanos, který už byl přístupnější, a tak jsme se vydali na vulkán Caldera Blanca. Trek se dá začít od parkoviště v Mancha Blanca. Tady si opět připadáte jako byste procházeli měsíční krajinou, ale narozdíl od Timanfaya se zde občas objeví nějaká zeleň, třeba kaktus. A taky si můžete dojít až na dno vulkánu, které je pokryto spoustou barevných kytiček. Nejdříve míjíme menší vulkán Montana Caldereta a kamenitý terén nás zavede až na vrchol Caldera Blanca. Ikdyž se nacházíme pouze v 429 m.n.m., kopeček to byl pořádný. Vulkán se oficiálně nedá obejít, nevede tudy žádná značená cesta a my se do žádných experimentů nepouštěli, takže zpátky se vydáme stejnou cestou. Celá trasa má asi 11 km.

Trasa: https://mapy.cz/s/bejenupuco

Den 4. Výlet po ostrově

Dneska se podíváme do severní části ostrova a na fenomenální pláž Famara, která je ráj pro surfaře. Ráno vyrazíme na jednu turistickou atrakci a to Jameos del Agua - skalní komplex, který za normální situace překypuje turisty.  Jedná se o obrovský skalní tunel, který kdysi vznikl tak, že se proud žhavé lávy vylil do moře a ztuhl. Je zde také komplex restaurací a průzračné jezírko, kde žijí malí bílí krabi. Nejdříve jsme tu sami a později se objeví pár lidí, ale jinak pusto prázdno. Vychutnáme si kávičku v jeskynní kavárně a kocháme se příjemným tropickým klimatem. 

Další naše zastávka je na vyhlídce Mirador del Río. Tady se nacházíme jeden z nejhezčích výhledů na celé severní pobřeží Lanzarote, slavná saliniště Las Salinas i na okolní oceán včetně ostrova la Graciosa. Jsme ve výšce 400 m.n.m. K naši smůle je tu restaurace zavřena (bo covid), takže jedeme dál. 

Poslední zastávka je na pláži Famara, kde si dopřejeme hned dvojí potěšení. Luxusní obědové menu v podobě grilované mořské ryby a pak přesun na pláž otestovat teplotu oceánu. Jelikož je tohle oblíbená oblast pro surfaře, tak i my se necháme zlákat a vyzkoušíme neoprenové radovánky. Já teda velmi opatrně pouze v sedě...cena na jeden den se pohybuje okolo 15 € + 5 € za neopren. Bez něj by to nešlo.

Tipy na výlety na Lanzarote:

Národní park Timanfaya - autem na parkoviště Montañas del Fuego, pak placená prohlídka busem (12 €, ~30 min)

Trek na Caldera Blanca (459 m.n.m.): https://mapy.cz/s/bejenupuco

El Golfo + Lago Verde (pozůstatky sopečného kráteru, zelené jezero)

Mirador del Río (vyhlídka, 5 €)

Jameos del Agua (skalní tunel s bílými kraby, 10 €)

Trek na Monte Corona (668 m.n.m.): https://mapy.cz/s/pemolalobe

Surf Famara beach (20 €)

Den 5. Přesun na Fuerteventura

Ráno si přivstaneme, protože v době koronavirové je omezena trajektová doprava, a tak nezbývá než brzy vyrazit do přístavu Muelle Playa Blanca. Tady odevzdáme půjčené auto a koupíme si lístky na trajekt směr Fuerteventura. Před vstupem na loď je opět nutno vyplnit formulář, bo je covid. Na palubě je nás "pět a půl", a tak si můžeme zcela v klidu vybrat místa s tím nejlepším výhledem. Plavba trvala asi 30 min, celková cesta ale 2 hodiny, jelikož při zakotvení v přístavu na Fuerteventura prý došlo k technickému problému na lodi a přes hodinu nás drželi na palubě...a nebo si nás spletli s uprchlíky?

Úspěšně vyzvedáváme rezervované auto a vydáme se do pouště, tedy přesněji řečeno na písečné duny Corralejo. Asi největší podívaná na ostrově, duny jsou přes 11 km dlouhé a přiznám se, že něco takového jsem ještě neviděla. Všude je hladký písek, tudíž několika hodinový trek si procházíme na boso. Tato pozoruhodná písečná scenérie je natolik krásná, že byla vyhlášena přírodním parkem. Teploty se vyšplhaly na krásných 25 stupňů, takže možná i chytneme nějaký ten bronz.

K večeru se přesuneme do vesničky Tetir, kde máme ubytování v krásném domečku přímo v horách. Paní domácí, která bydlí vedle v jurtě nás vřele přivítá a spolu s ní i kočka jménem Iru. Tady dávají lišky dobrou noc.

Den 6. Trek GR 131: Tetir - Tefía - Casillas del Ángel

Jelikož jsme si zvolili ubytování v soukromí v horské vesničce, kde jsou všude samé kopečky, tak jsme nemohli odolat nějaké té túře. A ne jen tak ledajaké. Na Fuerteventura vede jeden z horských treků GR 131 Camino Natural de Fuerteventura, který začíná na severu v přístavu Corralejo a lemuje vrcholky hor až na jih ostrova k Punta de Jandia. Celkem má tato trasa 155 km. Cesta vede přes naši vesničku Tetir, a tak ráno vyrážíme přímo od baráku rovnou nahoru. Jako první si "odskočíme" na horu San Andreas (482 m.n.m.), která je buď něčím posvátná a nebo se tu dějí podivné rituály, každopádně všude kolem se nacházejí pozůstatky kostí...snad ne lidských. Pokračujeme do vesničky Tefía a opět zažíváme zvláštní pocity, protože tudy neprošel jediný člověk. Bydlí tady vůbec někdo? Měsíční krajinou se vydáváme přes další kopce do vesničky Casillas del Ángel. Tady už to trochu žije, alespoň v místním podniku "La Cantina", kde číšnice je zároveň prodavačka ve vedlejším minimarketu. My si tedy nakoupíme pouze pití a pelášíme zpátky do Tetiru. Docela solidní túra, která se protáhla na krásných 20 km. Večer si ještě zajedeme na večeři do hlavního města Puerto del Rosario, kde majitel restaurace z radosti, že má nějaké hosty, nalévá panáky zadarmo...

Trasa: https://mapy.cz/s/jolakahere

Den 7. Tajemný ostrov Lobos

Ostrov Lobos je přilehlá část Fuerteventura, je to jedno z lákadel pro turisty. My se tam tedy také vydáme, protože v době korony je zde turistů málo. Autem se dopravíme do přístavu Corralejo, kde si koupíme lístky na mini trajekt na Lobos. Cena za zpáteční jízdenku je 15 €. Nakonec nás tam dopraví spíše motorovým člunem, protože jsme jen čtyři. Na ostrově se střídá azurové moře s měsíční krajinou. Jedna část ostrova je jako ráj na zemi, kde si můžete v kavárničce koupit nějaké občerstvení a u toho pozorovat krásné azurové moře nebo si třeba vypůjčit kajak či šnorchlovat. Ostrov je zároveň národním parkem a jeho druhá část zahrnuje procházku pouštní krajinou a spousta lávových kamenů. Na konci je stará pevnost a jak jinak než obrovské vlny.

Na večer se vydáme do dalšího přístavního městečka El Cotillo (náš zkomolený název "El kokotilo"), které je narozdíl od většiny tichých části Fuerteventura, velmi živý. Také tu je spousta mladých lidí, barů a restaurací...řekla bych, že to tu dost žije. My jsme se tady hlavně vydali kvůli skalnatých útesů. Nafotíme pár fotek při západu slunce a ještě chvíli pozorujeme jak jinak než obrovské vlny.

Zajímavosti na Fuerteventura:

Corralejo - přírodní park, kde se nacházejí 11 km dlouhé písečné duny

Ostrov Lobos - výlet malým trajektem, domluvíte si v přístavu Corralejo, cena zpáteční jízdenky je 15 €

Tindaya - hora, kterou místní obyvatelí uctívají jako posvátnou, nahoře se nachází sto kamenných rytin připomínajících lidské stopy

Tefía - horská vesnička, jsou tu ukázky místních řemesel

GR 131: Camino Natural de Fuerteventura

Trek na nejvyšší horu Pico de la Zarza (807 m.n.m.): https://mapy.cz/s/kecasetamo

Lístky na trajekt zde. (Cena z Lanzarote na Fuerteventura je 29 €; z Fuerteventura na Gran Canaria 52 €)

Den 8. Covid test a přesun na Gran Canaria

Dnešní den má dvě části. Ta první spočívá v tom, že se jdeme testovat. Proč? Bo covid.  Jako ne že máme covid, ale protože současná vládní nařízení (jak v Německu, tak u nás) říkají, že při návratu je potřeba PCR test. Ach jo. S pomocí majitelky ubytování nacházíme nejbližší kliniku v hlavním městě Puerto del Rosario, a tak jdeme zjistit, co a jak. Nakonec si teda necháme prošťourat nos za 95 € a budem věřit, že to přinese negativní účinek.

Druhá část dne už je mnohem zajímavější, protože se přesouváme na jih ostrova do přístavu Morro Jable, odkud nám vyplouvá trajekt na naši poslední destinaci Gran Canaria. Zde také odevzdáme vypůjčené auto a po vyplnění dalšího formuláře se nalodíme na asi největší trajekt, co jsem kdy viděla. Počáteční euforie mě rázem přešla, když jsme vypluli na otevřený oceán a vlny se houpaly a houpaly...a mě bylo čím dál více zle...

Po dvou hodinách nemalého utrpení doplouváme do Las Palmas na Gran Canaria. Tentokrát se pěšky přesunem rovnou na rezervovaný apartmán přímo v centru města. A tady to žije! Bar všude kam se podívám. Taková jedna velká Stodolní.

Den 9. Roque Nublo přes vesničku Teror

Sice máme ubytko přímo u pláže, pod okny bar se super drinky, ale my se vydáme opět do hor. Na Gran Canarii se dají podnikat různé treky a asi největší dominantou je skála Roque Nublo, která se nachází ve výšce 1803 m. My si ráno zajdeme opět vypůjčit auto a mizíme do středu ostrova přes horské vesničky až na nejvyšší možné parkoviště, odkud už pokračujeme pěšky. Tady už se to turisty jenom hemží, narozdíl od Fuerteventura. Zatímco dole u moře bylo zcela zataženo, tady nahoře je nádherné azuro. Odkrývají se nám úžasná panoramata a v dálce je vidět nejvyšší hora Španělska Pico del Teide (3718 m.n.m.), na kterou se chodí ze sousedního ostrova Tenerife. Cesta z parkoviště na Roque Nublo trvá asi hodinu, my se zde dlouho nezdržujem a raději unikáme před davy turistů někam do klidu. Přesněji řečeno do Teroru. Tento název nese horská vesnice asi 20 km od Las Palmas. Vesnice je zajímavá kromě svého názvu také dřevěnými stavbami a pro nás je to hlavně centrum nákupů suvenýrů.

Poslední večer před odjezdem si opět vychutnáme v místním baru, který má tvar letadlové kabiny a nese název "Drink before flight". Jak výstižné.

Trasa: https://mapy.cz/s/bomojebuda

Den 10. Návrat do Berlína a cesta do Česka

Ještě nás čeká dlouhá cesta domů. Ráno se pomalu přesouváme na letiště, kde potřebujeme vrátit auto a pak projít přes covid kontroly. Doufám, že po nás budou chtít ten test, když jsme ho tak pracně absolvovali! Chtěli. Máme štěstí, bez problému procházíme až ke "gejtu" a už nezbývá nic jiného, než opět přežít 5h rouškového letu.

Jsme v Berlíně a psychicky se připravujeme na teplotní šok. Brr, to je kosa. Rychle jdeme hledat naše auto v domnění, že jej budeme pracně odhrnovat. To se ale nestalo, protože letištní parkoviště je udržované a auta jsou zcela čistá a bez sněhu.

Druhý den ráno se vydáme na cestu do ČR. Jak už nám všichni hlásí, tak Německo zavřelo hranice s Českem. Jenomže my jedem z Německa pryč a k tomu ještě přes Polsko. Takže cesta opět probíhá bez problémů a žádných kontrol na hranicích. V pohodě se dostáváme domů a opět si říkáme, jak jsme rádi, že jsme jeli. Bylo to sice náročnější v organizaci, trochu opruz s testováním, ale za ty zážitky to rozhodně stálo zato!

Závěrem bych zmínila pár užitečných rad na cesty v době korona psychózy.

• Nečtěte zprávy!

• Nenechte se ovlivňovat okolím!

• Nežijte ve strachu!

• Nevěřte všemu, co řeknou v televizi!

• Myslete pozitivně!

• Užijte si to!